MIKRODERMÁLNÍ PIERCING

Mikrodermál je podkožní mikroimplantát, laicky řečeno druh piercingu, který je uchycen pod kůži a ven kouká jen vlastní ozdoba. Úplně správné označení by ovšem mělo být transdermální mikroimplantát, neboť šperk není celý zasazen pod kůží. Mikrodermál se používá v místech, kde není možná aplikace klasického šperku, tzn. na netradiční místa (pod klíční kost, mezi ňadra, na zátylek, paže atd.) – v tom je jeho aplikace revoluční. Na tato místa se dříve používaly surface piercingy, ovšem díky mnoha komplikacím viz ZDE bývají stále častěji nahrazovány právě mikrodermály. Mikrodermál se nedá aplikovat pouze na místa, kde je kůže v ohybu, kde je kůže vystavena nadměrnému dráždění (tření o textil, styk s chemikáliemi) a v blízkosti větších než miniaturních žilek.

Asi  jedinou, ovšem dost podstatnou nevýhodou, je náročnost provedení. V žádném případě nedoporučujeme domácí aplikaci. Náročnost se netýká pouze technické stránky, ale také potřebou speciálního vybavení - což se samozřejmě nutně promítá do finální ceny.

Aplikace: Po vydezinfikování místa umístění se použije speciální nástroj – tzv. puncher, kterým se tlakem vykrojí cca 2mm široká dírka do hloubky 3mm. Puncher je pouze na jedno použití – musí být sterilně zabalen. Puncher se zbytkem tkáně vyjme a poté se do vytvořené dírky pomocí speciálního nástroje vloží šperk z titanu, tzv. Microdermal Anchor. Dřík šperku se závitem prochází kůží ven, na něj kolmá placička je uložena vodorovně s kůží. Placička může být bez otvorů, častěji však s nimi. Ty jsou velice důležité, protože jimi proroste tkáň, čímž šperk napevno uchytí. Šperky bez otvorů nejsou uchyceny tak pevně, zato se snadněji odstraňují.

Poté následuje našroubování viditelné části šperku, to se provádí při přidržení speciálními tenkými kleštěmi mikrodermálním aplikátorem. Na trhu je již k dostání nepřeberné množství koncovek, od kuliček, přes placičky, hrotíky, hvězdičky až po kamínky. Šperk se nesmí vsunout příliš hluboko, jinak zapadne pod kůži, naopak pokud je posazen příliš mělko, má tendenci migrovat či vyhojit se. Také je důležité, aby kotvička šperku byla posazena správně vodorovně s povrchem kůže.

Co se týče bolestivosti, aplikace mikrodermálu patří mezi ty nejméně bolestivé piercingy. Zhruba půl hodiny po aplikaci prakticky nebolí vůbec, pár hodin je cítit jemný tlak, a je samozřejmě citlivý na dotyk. První týden, než se tkáň kolem dříku zcela stáhne, doporučujeme mikrodermál neustále přelepovat. Samozřejmostí je vyhýbat se rizikovým místům. Úplné zahojení trvá cca dva měsíce. V tu dobu nedoporučujeme návštěvu veřejných koupališť nebo rybníků, zvýšené slunění, vystavování se potu či prachu. Proto je dobré plánovat mikrodermál během podzimu či zimy. Také není dobré čerstvý vpich vystavovat účinkům makeupu či jiné kosmetiky.

Z různých důvodů může tělo mikrodermál vyloučit. Toto riziko je sice podstatně nižší než u surface piercingů, ale i tak se odhaduje okolo 20 procent. I když tělo šperk vyloučí, či po jeho vyjmutí, zůstává pouze miniaturní či žádná jizva (na rozdíl od surface).

Je vhodné mít v zásobě samostatný šroubovací segment. U nového šperku může být vadný či nedotažený závit a může dojít ke ztrátě. V případě, že mikrodermál není zahojený, může kotva zapadnout pod kůži, a i po krátkém čase je velice složité ji opět vyjmout a znovu zašroubovat.

Mikrodermál není nutné vyndávat před vyšetřením magnetickou rezonancí, titan NENÍ magneticky aktivní. U některých šperků může být zakončení vyrobeno z chirurgické oceli, ovšem ani ta by neměla ovlivňovat výsledek vyšetření. Ovšem můžete narazit na prudérního lékaře, který bude vyjmutí šperku vyžadovat. Proto s sebou vezměte „Prohlášení o posouzení shody materiálu“, což je certifikát, který vás solidní prodejce či piercer zdarma a na počkání vystaví.

Text nelze použít bez souhlasu autora a udání odkazu na náš web.