Chirurgická ocel
Nejčastěji vysokojakostní ocel s označením 316L, je nejvhodnější pro výrobu piercingu. Používá se ve farmaceutickém průmyslu pro výrobu tělních implantátů. Je odolná vůči neoxidujícím kyselinám a důlkové korozi (díky příměsi molybdenu), neohýbá se, neláme se, nemění barvu, na povrchu se netvoří žádné skvrny, je hypoalergenní (nejsou na ni prakticky žádné alergické reakce - pokud se alergie objeví, jde spíše o alergii na ošetřující mastičky, či šperk tlačí na místo vpichu), neuvolňuje žádné niklové soli, či minimálně – samotná chirurgická ocel sice určité množství niklu obsahuje, ale leštěním vzniká na povrchu vsrtva, která uvolňování niklu zabraňuje. Přesto se velice vyjímečně najdou jedinci trpící alergii na nikl (zhruba 10 procent populace). Výhodou materiálu je jeho nízká cena, trvalý vzhled, snadné čištění či dlouhá životnost. Nevýhodou je velká váha. Nevýhodou také může být, zejména u masivních náramků její odolnost – při úrazech zaháknutím může dojít opravdu vážným zlomeninám. Někteří odborníci doporučují používat chirurgickou ocel až po zhojení piercingu po aplikaci titanu nebo bioplastu – u méně kvalitních výrobců může docházet k nepatrnému úniku niklu či mědi do organismu. U kvalitních šperků je ovšem toto riziko prakticky nulové. (U prodejců šperků – platí i ostatní materiály – žádejte certifikát kvality a prohlášení o posouzení shody materiálu). Legislativa EU nařizuje, že ocel nesmí předat více niklu než 0,2 um/cm². Avšak je nutné připomenout, že ne všechny druhy ocelí, které se vyskytují na trhu, splňují toto kritérium. Tuto směrnici v podstatě splňují oceli s označením 316L resp. 316LVM.
Nerez ocelová slitina typu 316 má toto složení:
Železo [Fe] 62,045 - 72 %
Uhlík [C] Chrom [Cr] 16 - 18,5 %
Nikl [Ni] 10 - 14%
Molybden [Mo] 2 - 3 %
Mangan [Mn] Křemík [Si] Fosfor [P]Síra [S]
Speciální druh úpravy oceli je tzv. Damasteel, více informací ZDE.
Titan
Velice oblíbený materiál pro výrobu piercingu. Nekoroduje, je hypoalergenní (nevytváří alergické reakce), nejsou známé žádné zásahy do enzymatických reakcí organizmů. Je velmi lehký, jeho měrná hmotnost je 4,5 g/cm3. Nejčastěji se pro šperky používá titan s označením 23. Při výrobě lze elektrolýzou vytvářet různobarevné vsrtvy – od původní stříbrnošedé po celou škálu barev. Je lehčí než chirurgická ocel, je možné sterilizovat v autoklávu. Některými odborníky na materiály je doporučovaný jako vhodnější na prvo piercing. Vlastnosti titanu jsou známé mnohem déle než vlastnosti chirurgické oceli, tudíž prý přesněji víme, co „od něho čekat.“ Nevýhodou je vysoká cena výroby prvotního kovu.
Niobium
Materiál s výbornými vlastnostmi, podobný titanu - jedná se o platinový kov. Na piercing je vhodný pouze materiál nejvyšší čistoty, používá se Niobium 99,9 % - někdy známý jako 999 Niobium. Nižší kvalita často vede k alergickým reakcím. Použití nomibia je ale determinováno příliš vysokou cenou, takže se s ním setkáváme velice zřídka.
Wolfram
Wolfram je šedý až stříbřitě bílý, velmi těžký a mimořádně obtížně tavitelný kov - jehož teplota tání je nejvyšší ze všech kovů a po uhlíku druhá nejvyšší z prvků. Ve šperkařství není příliš masově rozšířený. Wolfram je nealergický kov, který se zcela vymyká svou odolností vůči mechanickému poškození. Vysoká tvrdost zaručuje wolframovým šperkům extrémně dlouhou životnost. Velmi specifické je také způsob jeho úpravy do designových prvků. Šperky se musí brousit na speciálních strojích, které jsou přesné na setiny milimetru, čímž vznikají originální a velice atypické modely. Nevýhodou je, že do wolframových šperků nelze kvůli tvrdosti rýt.
Zlato
Pro účel výroby piercingových šperků se doporučuje použití 14ti nebo 18ti karátového zlata. Nevýhodou je jeho měkkost a tím i možnost poškození povrchu šperku. Takový šperk potom může způsobovat dráždění kůže. Zlato vyšší ryzosti je zase příliš měkké a tak se může snadno poškodit závit na šperku či šperk samotný. Zlato by se nikdy nemělo používat při aplikaci, snadno vznikají alergické reakce, někdy i dost vážné. Při výrobě se též do materiálu přidává malé množství alergenního niklu. Pokud se o zlato pravidelně nestaráme, časem zoxiduje (zčerná), je též mnohem náchylnější v kontaktu s jinými běžnými chemickými prvky. Dle mého názoru se piercing ze zlata používá pouze proto, že jde o tradiční šperkařský materiál, u některých lidí může jít o výraz jakéhosi snobství. Piercing ze zlata musí být označen Státním puncem ČR. Punc uděluje Puncovní úřad, který zkontroluje ryzost zlata. Šperk, který je neoznačený, se nesmí prodávat.
Bílé zlato
Tento materiál byl vyvinut počátkem dvacátého století jako cenově přijatelnější náhrada platiny. Marketingově se ujal pojem bílé zlato. Bílé zlato označuje slitiny zlata, které získávají příměsemi dalších kovů bílé, bledé zabarvení. Nejčastějšími příměsemi jsou paladium, dříve to byl nikl. Ten se ale kvůli častým alergickým kožním reakcím prakticky přestal používat. Dalšími příměsemi ve slitinách jsou stříbro, měď a zinek. Výrobci takovýchto slitin neustále přicházejí s novými materiály. Existují tedy i slitiny s kobaltem, chromem a dalšími kovy – rozhodující je zpracovatelnost a zájem zákazníků.
Používání příměsí si můžeme zjednodušeně představit jako míchání barev. Každá příměs mění barvu slitiny, každá také určuje mechanické vlastnosti kovu. Tímto způsobem lze docílit například i načervenalé barvy, pak se jedná o tzv. červené zlato, nebo může zlato získat i zelený nádech.
Ušlechtilejší alternativou je bílé zlato s příměsí paladia, které se někdy označuje také jako šedé zlato. Barva těchto slitin je tmavší, šedší než u niklového bílého zlata. Jak bílé, tak šedé zlato se většinou ještě doupravuje pomocí rhodiování. Nevýhoda šedého zlata je jasná – vyšší cena. Dále pak i vyšší hmotnost.
Barvy zlata a ostatních drahých kovů:
1) stříbro
2) platina
3) bílé zlato 14 i 18 karátů (obě ryzosti mají stejnou barvu)
4) bílé zlato 14 karátů s modrošedým nádechem (modrošedé zlato)
5) žluté zlato 14 karátů
6) žluté zlato 18 karátů
7) červené zlato 14 karátů
Stříbro
Ryzí stříbro je tvrdší než zlato, přesto i zde platí v podstatě stejné nevýhody. V případě piercingu tento materiál již skoro stoprocentně vytlačila chirurgická ocel. K aplikaci stříbro absolutně nedoporučujeme, v případě nošení pouze jedincům, kteří jsou si zcela jisti, že netrpí alergiemi na tento kov. A to samozřejmě platí i pro náramky, naušnice, řetízky atd. Nejčastěji se používá stříbro s označením 925. Poměrně častá bývá šperk z titanu či chirurgické oceli, doplněný ozdobou právě ze stříbra.
Bronz
Použití nachází pouze minoritně - v žádném případě ale nedoporučujeme k aplikaci. Stejně jako u zlata a stříbra se používá až pro zhojený piercing. Používá se spíše u uměleckých, zejména tepaných šperků. Jeho záporem je i barvení kůže způsobené reakcí na tělesný pot.
Tombak
Tombak je označení slitiny mědi (84 - 90%) a zinku (10 - 16%), tedy mosazi s vyšším obsahem mědi. Tombaky s vyšším obsahem mědi (nad 85 %) mají dobrou chemickou odolnost a nejsou citlivé ke koroznímu praskání pod napětím. Vzhledově je podobná chirurgické oceli, je ovšem měkčí a pružnější - nečerná. Používá při výrobě tvrdě i měkce pájených šperků či částí hudebních nástrojů.
Bioplast
Či také biokompatibilní plast. Původně jde o plastové hmoty získané z biomasy. Nejprve byly navrženy na plastové výrobky, kde nebyla nutná mnoholetá životnost – plastové příbory, květináče, tašky…Na piercingové šperky se nejčastěji používá PTFE, což je polytetrafluoretylen, známý spíše jako Teflon. Nezpůsobuje alergické reakce. Další výhodou je jeho ohebnost, pevnost a pružnost, možnost produkce nekonečných barevných variací a samozřejmě nízká cena. Ideální pro výrobu jazykovek nebo labret, nepoškozují ani zuby, ani dásně. Pro svojí lehkost jsou ideální tež pro surface piercing. Velikou výhodou je jednoduchá možnost zkracování šperků, je možné je jednoduše zkracovat i bez vyjmutí šperku. Nevýhodou může být jejich poničení kousáním, či jinou mechanickou zátěží.
NĚKTERÉ DRUHY POVRCHOVÝCH ÚPRAV:
Rhodiování
Je povrchová úprava šperků a hodinkových částí, která se nanáší elektrolyticky v síle 0,25 µm. Jde o nanášení ušlechtilého kovu ze skupiny platinových prvků Rhodia, který je velice stálý, tvrdší a více odolný proti vnějším vlivům, jako je světlo, lidský pot a další, než zlato či stříbro. Rhodium samotné je také mnohonásobně dražší, než zlato.
Ve šperkařském průmyslu se tato povrchová úprava používá např. při osazování náramků a pouzder zirkony pro co největší odolnost vsazení. Nejčastěji se ovšem používá pro úpravu šperků k zabránění černání (u stříbra), zvýšení tvrdosti (u zlata), či k zabránění úniku niklových solí - pro alergiky na nikl.Samozřejmě u všech šperků zpomaluje jejich stárnutí.
K odření dochází mnohem později než u zlacení, šperk je samozřejmě po čase možné nechat znovu porhodiovat - za cca 15 - 25 kč za gram dodaného šperku.
Ionizování
(IP-Coating, PVD) je povrchová úprava používaná u chirurgické oceli. Jde o povrchové probarvení a ztvrzení oceli kombinovanou metodou tepelného, elektrického a chemického působení, jíž lze dosáhnout vzhledu jakékoliv metalické barvy.
V současnosti jde o velice módní povrchovou úpravu oceli, používanou nejčastěji k černění oceli, případně pro dosažení dalších barevných odstínů, např. k žlutě či červeně zlatavému, nebo k získání duhové barvy .
Stříbření
Stříbření je povrchová úprava, která se používá proto, že na každém sebelépe opracovaném a vyleštěném stříbrném šperku jsou nepatrné mikroskopické bublinky, ve kterých se zachycují vnější nečistoty a ty pak urychlují oxidaci (černání). Postříbřením ryzím stříbrem dochází k jejich zalití a dociluje se tak větší odolnosti a současně vyššího lesku. Povrchová úprava stříbření se nanáší elektrolyticky v síle 5 µm. Na podobné bázi funguje i zlacení.
Přehled některých povrchových úprav:
Patinování
Jednou z úprav stříbra je patinování. Stříbrné šperky mají díky úpravě patinováním ušlechtilý vzhled starého stříbra. Stříbrné šperky patinované jsou odolnější vůči přirozené oxidaci a barevným změnám. Stříbrné přívěsky patinované jsou většinou ručně vyráběny a to v malých sériích či originálech. Patinuje se sirnými roztoky.
Kromě těchto úprav se používají různé metody pro přesné matování. Lze docílit povrch lesklý, hedvábně matný, matný, jemně hrubý a hrubý.
Text nelze použít bez souhlasu autora a udání odkazu na náš web.
