Košík je prázdný

Šperky z kvalitních certifikovaných materiálů

U nás najdete pouze šperky z kvalitních materiálů bez nepatřičných příměsí. Nakupujeme pouze od ověřených dodavatelů, se kterými obchodujeme několik let a kvalitu jejich šperků jsme měli možnost vyzkoušet.

Níže vám přiblížíme materiály, ze kterých se šperky vyrábí, ale dozvíte se také o povrchových úpravách šperků, o zirkonech a Swarovski krystalcích...

  1. Šperky z chirurgické oceli
    Šperky z chirurgické oceli jsou na trhu cca od roku 1995, kdy byl jejich výběr ještě velmi omezený. Snubní prsteny z chirurgické oceli se nedaly sehnat vůbec. Z ocelových šperků se stal hit díky jejich nízké ceně, trvanlivosti, překvapivého vzhledu a kvalitě. 

    Vlastnosti šperků z chirurgické oceli

    Co vlastně je chirurgická ocel? Chirurgická ocel je slitina kovů (směs) železa, uhlíku a chromu. Přidání chromu činí z oceli jasnou, ​lesklou, a vysoce odolnou nerezavějící ocel. Další kovy jako je mangan a nikl se do směsi v některých případech také přidávají. Chirurgická ocel je také špatný vodič tepla a elektřiny, takže pokud máte z těchto důvodů nějaké obavy, nejsou na místě. Například tepelná vodivost zlata je 310, vodivost stříbra 429, ale většina druhů nerezové oceli má tepelnou vodivost kolem 16. Chirurgická ocel je velmi odolná vůči poškrábání, korozi a ušpinění. Šperky z chirurgické oceli jsou tedy vysoce odolné vůči opotřebení. Ačkoliv nerezová ocel není absolutně odolná proti poškrábání, vypadají prsteny z chirurgické oceli fantasticky i po letech nošení. Ačkoliv je chirurgická ocel extrémně odolná, je to také relativně lehký kov (oproti stříbru těžší, ale oproti wolframu lehčí). Kromě vysoké trvanlivosti a odolnosti vůči poškrábání a korozi jsou ocelové šperky také cenově dostupné. Velmi oblíbené jsou snubní prsteny z chirurgické oceli. Pokud hledáte levné snubní prsteny, snubní prsteny z chirurgické oceli nabízejí nízké ceny a přitom vynikající vzhled a špičkovou kvalitu. I když je chirurgická ocel tvrdý kov, provádíme na počkání rytiny do šperků z chirurgické oceli. Nelze dodatečně upravovat velikost prstenů z chirurgické oceli, které v sobě mají zasazené kamínky. Prsteny bez kamínků umíme roztáhnout o 1-2 velikosti.

    Klady a zápory šperků z oceli

    Šperky z chirurgické oceli jsou také šetrné k životnímu prostředí. Při výrobě šperků z chirurgické oceli vzniká mnohem méně odpadu, je použito méně energie než na výrobu jiných kovů. Chirurgická ocel je mimo jiné 100% recyklovatelná. Přestože je ocel tvrdá, lze prsteny v případě nehody (např. opuchnutí prstu po štípnutí vosou) odstranit speciálními nástroji. Šperky z chirurgické oceli jsou hypoalergenní. Šperky z chirurgické oceli nevyžadují žádnou dodatečnou povrchovou úpravu jeko např. rhodiování. Nemusíte o ně nijak speciálně pečovat. Lze se s nimi koupat (pokud nemají lepené kamínky), nevadí jim ani mořská voda. Po letech nošení mohou šperky z chirurgické oceli ztratit svůj původní lesk, ale i tento problém lze odstranit opakovaným rozleštěním povrchu. Tyto služby zpravidla nabízejí zlatnické dílny. Ovšem kdo je zvyklý pouze na stříbrné či zlaté šperky, ocel jim přijde tmavá, masivnější a těžší. 
    Ocelové šperky mívají také zlacenou povrchovou úpravu. Vždy se jedná pouze o POVRCHOVOU úpravu, proto nedoporučujeme těmto šperkům mechanickou námahu - zlacení si tím po čase sedřete a poškrábete.

    Druhy šperků z oceli
    V dnešní době je na trhu velmi pestrá nabídka šperků z chirurgické oceli. Na výběr je celá řada různých stylů, povrchových úprav a zdobení zirkony a kamínky. Prsteny mívají tradičně zaoblený tvar příjemný pro nošení. Ocelové šperky mají lesklou i matnou povrchovou úpravu (od zrcadlového lesku až po sametový mat či broušený vzhled). Bývají zdobené zirkony, brilianty, Swarovski krystaly, perlami, ale také různými ornamenty, výřezy aj.

  2. Stříbrné šperky
    Stříbro je bezesporu jedním z nejkrásnějších přírodních kovů. Stříbrné šperky jsou v oblibě po staletí. Jejich nabídka je velmi pestrá, stříbrné šperky jsou v dnešní době velmi propracované. V naší nabídce najdete stříbrné šperky vyrobené ze stříbra s jakostním označením 925/1000. Ryzost (počet karátů) udává podíl stříbra v celkovém objemu slitiny. Stříbrné šperky s označením 925/1000 tedy obsahují z 92,5 % ryzího stříbra, přičemž zbytek tvoří kovy, např. měď. Ty se přidávají do šperků proto, aby byl šperk např. tvrdší, odolnější atd. Pokud je stříbrný šperk těžší než 3 g, měl by na sobě mít vyryt punc ryzosti stříbra, který kontroluje Puncovní úřad, u kterého jsme také registrovaní. 

    Vlastnosti stříbrných šperků, k
    lady a zápory stříbrných šperků
    Stříbrné šperky se vyznačují svým jemným bílým leskem, jsou decentní a jemné. Staly se znamením luxusu, přitom si je může dovolit téměř každý, protože jsou cenově dostupné. Stříbro je velmi měkký kov, antibakteriální kov a také drahý kov – neztrácí na hodnotě, je to dobrá investice. Stříbrné šperky se dají dodatečně upravovat (každý zlatník umí pracovat se stříbrnými šperky). Nevýhodou je černání stříbra - o stříbrné šperky se musí pečovat, občas je nechat vyčistit odborníkem, nebo použít domácí metody čištění stříbra. Také dávejte pozor napodobeniny či nekvalitní slitiny, které se na trhu poslední dobou velmi rozmohly. Jedná se hlavně o zboží z Číny, které je vydáváno za stříbro, je nápadně levné, ale přestože má punc, rozhodně stříbrem není a šperk po čase zezelená.

    Druhy stříbrných šperků
    Na trhu je obrovská nabídka stříbrných šperků. Od jednoduchých až po zdobené zirkony, brilianty, Swarovski krystaly, perlami, granáty... Některé stříbrné šperky mají povrchovou úpravu rhodium, které patří mezi drahé kovy patřící do skupiny platinových a chrání stříbrné šperky před černáním, zvyšuje lesk stříbrných šperků a dělá ze stříbrných šperků šperky antialergenní.

  3. Wolframové šperky
    Wolfram je šedý až stříbřitě bílý, velmi těžký a mimořádně obtížně tavitelný kov. Ve šperkařství není příliš masově rozšířený. Wolfram je nealergický kov, který se zcela vymyká svou odolností vůči mechanickému poškození. Vysoká tvrdost zaručuje wolframovým šperkům extrémně dlouhou životnost. Velmi specifický je také způsob jeho úpravy do designových prvků. Šperky se musí brousit na speciálních strojích, které jsou přesné na setiny milimetru, čímž vznikají originální a velice atypické modely. Nevýhodou je, že do wolframových šperků nelze kvůli tvrdosti rýt. Také je velmi křehký - při upadnutí na dlažbu se může uštípnout nebo dokonce prasknout.

  4. Titanové šperky
    Velice oblíbený materiál pro výrobu piercingu. Nekoroduje, je hypoalergenní (nevytváří alergické reakce), nejsou známé žádné zásahy do enzymatických reakcí organizmů. Je velmi lehký. Nejčastěji se pro šperky používá titan s označením 23. Při výrobě lze elektrolýzou vytvářet různobarevné vrstvy – od původní stříbrnošedé po celou škálu barev. Je lehčí než chirurgická ocel, je možné sterilizovat v autoklávu. Některými odborníky na materiály je doporučovaný jako nejvhodnější materiál pro první aplikaci piercingu. Vlastnosti titanu jsou známé mnohem déle než vlastnosti chirurgické oceli, tudíž prý přesněji víme, co „od něho čekat.“ Nevýhodou je vysoká cena výroby prvotního kovu. Titan není tak lesklý jako chirurgická ocel, může působit zašlým dojmem.

  5. Zlaté šperky
    Pro účel výroby piercingových šperků nebo dětských náušniček se používá také 14ti nebo 18ti karátové zlato. Nevýhodou je jeho měkkost a tím i možnost poškození povrchu šperku. Takový šperk potom může způsobovat dráždění kůže. Zlato vyšší ryzosti je zase příliš měkké a tak se může snadno poškodit závit na šperku či šperk samotný. Zlato by se nikdy nemělo používat při první aplikaci, protože na něj snadno vznikají alergické reakce, někdy i dost vážné. Při výrobě se též do materiálu přidává malé množství alergenního niklu. Pokud se o zlato pravidelně nestaráme, časem zoxiduje (zčerná), je též mnohem náchylnější v kontaktu s jinými běžnými chemickými prvky. Dle mého názoru se piercing ze zlata používá pouze proto, že jde o tradiční šperkařský materiál, u některých lidí (pardon) může jít o výraz jakéhosi snobství. Piercing ze zlata musí být označen Státním puncem ČR. Punc uděluje Puncovní úřad, který zkontroluje ryzost zlata. Šperk, který je neoznačený, se nesmí prodávat.

  6. Šperky z  bílého zlata
    Tento materiál byl vyvinut počátkem dvacátého století jako cenově přijatelnější náhrada platiny. Marketingově se ujal pojem bílé zlato. Bílé zlato označuje slitiny zlata, které získávají příměsemi dalších kovů bílé, bledé zabarvení. Nejčastějšími příměsemi jsou paladium, dříve to byl nikl. Ten se ale kvůli častým alergickým kožním reakcím prakticky přestal používat. Dalšími příměsemi ve slitinách jsou stříbro, měď a zinek. Výrobci takovýchto slitin neustále přicházejí s novými materiály. Existují tedy i slitiny s kobaltem, chromem a dalšími kovy – rozhodující je zpracovatelnost a zájem zákazníků.
  7. Bioplast
    Jde o plastové hmoty získané z biomasy - dosahují stejných vlastností jako plast (například tvrdost, pružnost, ohebnost, odolnost). Některé ale mohou být málo odolné vodě nebo dlouhodobým vlivům běžných podmínek (některé bioplasty jsou rozložitelné i ve vodě). Bioplast je biologicky rozložitelný, je možné jej kompostovat. Na piercingové šperky se nejčastěji používá PTFE, což je polytetrafluoretylen, známý spíše jako Teflon. Nezpůsobuje alergické reakce. Další výhodou je jeho ohebnost, pevnost a pružnost, možnost produkce nekonečných barevných variací a samozřejmě nízká cena. Ideální pro výrobu jazykovek nebo labret, nepoškozují ani zuby, ani dásně. Pro svojí lehkost jsou ideální též pro surface piercing. Nevýhodou může být jejich poničení kousáním, či jinou mechanickou zátěží.


NĚKTERÉ DRUHY POVRCHOVÝCH ÚPRAV ŠPERKŮ:

Rhodiování
Je povrchová úprava šperků, která se nanáší elektrolyticky v síle 0,25 µm. Jde o nanášení ušlechtilého kovu ze skupiny platinových prvků Rhodia, který je velice stálý, tvrdší a více odolný proti vnějším vlivům, jako je světlo, lidský pot a další, než zlato či stříbro. Rhodium samotné je také mnohonásobně dražší než zlato.
Ve šperkařském průmyslu se tato povrchová úprava používá např. při osazování náramků a pouzder zirkony pro co největší odolnost  vsazení. Nejčastěji se ovšem používá pro úpravu šperků k zabránění černání (u stříbra), zvýšení tvrdosti (u zlata), či k zabránění úniku niklových solí - pro alergiky na nikl. Samozřejmě u všech šperků povrchová úprava rhodiováním zpomaluje jejich stárnutí. K odření dochází mnohem později než u zlacení, šperk je samozřejmě po čase možné nechat znovu porhodiovat - za cca 15 - 25 Kč za gram dodaného šperku.

Barvení ionizováním - metoda PVD
(IP-Coating, PVD - Physical Vapor Deposition) je povrchová úprava používaná u šperků z chirurgické oceli. Jde o povrchové probarvení a ztvrzení oceli kombinovanou metodou tepelného, elektrického a chemického působení. V současnosti jde o velice módní povrchovou úpravu oceli, používanou nejčastěji k černění oceli, případně pro dosažení dalších metalických barevných odstínů, např. k žlutě či červeně zlatavému, nebo k získání duhové barvy. Této technologie se začalo široce využívat k nanesení vrstvy vysoce odolné proti odření a teplotě (standardně 550°C, ale i 750°C a více), barevně stálé bez duhovění, s odolností proti korozi a UV stálé.  Výhody PVD metody povlakování jsou především v nižší teplotě povlakovaných předmětů než odpovídá potřebě rovnovážné chemické reakce (metoda CVD - Chemical Vapour Deposition). Nejrozšířenějšími způsoby jsou obloukové odpařování a magnetronové naprašování. 
Ovšem i když se jedná o unikátní a nepřekonanou technologii, nejde o zázrak. Stále jde u povrchovou úpravu a lze předpokládat, zejména ve více exponovaných místech šperku, prodření na základní materiál, ošoupání barevné povrchové úpravy.

Stříbření
Stříbření je povrchová úprava, která se používá proto, že na každém sebelépe opracovaném a vyleštěném stříbrném šperku jsou nepatrné mikroskopické bublinky, ve kterých se zachycují vnější nečistoty a ty pak urychlují oxidaci (černání). Postříbřením ryzím stříbrem dochází k jejich zalití a dociluje se tak větší odolnosti a současně vyššího lesku. Povrchová úprava stříbření se nanáší elektrolyticky v síle 5 µm. Na podobné bázi funguje i zlacení.

Kromě zmíněných povrchových úprav se používají různé metody pro přesné matování. Lze docílit povrch lesklý, hedvábně matný, matný, jemně hrubý a hrubý, pískovaný....

Zobrazit jako: katalog | tabulku